Jídlo

    Mystérium. Život živící se životem. Chuť, konzistence... Přeměna... Jak jiný by byl život bez potřeby jíst. V něčem by mne přitahoval. Nemuset se konfrontovat s bolestí života ukončovaného, zpracováného, pozřívaného. Tu bolest a stres cítím, u zeleniny, bylin, zvířata snad ani raději nerozvádím... Krom konzumace dužiny plodů jíme vždy na něčí úkor. Líbilo by se mi mít jezení jako možnost, ne nutnost, a pak konzumovat třeba tu dužinu... Jablka, meruňky, broskve...
    Tělo chce ale své. Takže si osahávám hranice potřeb. Bez čeho se můj stav psychofyzické pohody neobejde, neudrží, a co je už rozmazlenost na úkor etiky a ekologie? Od těžké zdravotní krize v mých 17 letech je mi více dáno i nutno zostřeně vnímat, čeho si buňky žádají, a co je příjemné maximálně buňkám chuťovým. Zjistila jsem, mimo jiné, že dobře přežiji jako býložravec, bez živočišných produktů. Opuštění mléka, vajec, medu má u mě dokonce zřetelné zdravotní benefity. Navíc za potravinou živočišnou leží většinou objemově a váhově mnohonásobně více spotřebovaných rostlin, takže i takto to dává smysl.
    Je to praxe stálé bdělosti. Co z dostupných potravin mi teď udělá dobře? Jaká kombinace? Nebo naopak čas bez jídla, v krajnějším případě kratší půst? Jsou součásti potravy, které mi dělají/dělaly tak často tak zle, že mi prostě ušetří starání je i trochu šablonovitě z jídelníčku vyřadit?
    S bytostmi, kterým beru život nebo část těla, se snažím být ve vděčnosti domluvená. Ani nemít za samozřejmost, jak ke mně jídlo přijede přes půl světa. (Protože ano, jsou holt potraviny (pro mě) důležité které v našem klimatu nerostou. Bráno do důsledku – v krajině, kde bydlím, nadmořské výšce..., by i ty běžnější středoevropské chtěly extra zdatného pěstitele. Kterým jaksi nejsem.) Nejíst to, čemu "musí" někdo způsobit bolest nebo i vzít život proto, že sama bych to v úctě nedokázala, a tak radši zavřu oči.
    Chuť, jak jsem zmínila, může být měřítko matoucí, když se hledí hlavně na ni. Potravinářští pracovníci se svými průmyslovými adtitivy by řekli, nebo možná radši neřekli, své. Je ale důležitá, protože nasycení probíhá jak na na rovině fyzické, tak psychické. Takže jíst zdravě, ale chutně zároveň. S trochou praxe člověk zjišťuje, že "co zrovna opravdu potřebuji mi i chutná". A stálice se šikovně doplňují se záležitostmi sezónními, podle rytmů přírody a nás samých.
    S jídlem souvisí pití; v žaludku či nejpozději v řečišti krevním se potkávají. Opět za sebe osvědčené: Piji když mám poteřebu. Netlačím do břicha nadbytečné litry kvůli radám jedněch ani žízeň nepotlačuji pro rady druhých. Vsakuji vodu nejlépe pramenitou, nápoje připravené z ní, někdy doplňováno perlivými minerálkami. Při větší fyzické námaze i nápoj s obsahem cukrů, například ovocnou šťávu. (V jídle se cukru nevyhýbám, v nápojích jsem, pro reakce těla, obezřetnější.)
    Věřím, že takto, možná na rostlinné stravě, ale každopádně v režimu konzultace těla versus surovin, by mohl fungovat každý. A že snad, nezdevastujeme-li prostředí kolem sebe natolik, že to zpětným tokem zničí náš rod, tím směrem vývoj míří...
    Zatím si my lidé více i méně zdatně osaháváme různé polohy. Jedni jdou za rychlým uspokojením bez většího zvažování, mnohdy ve vleku různorodé reklamní hypnózy. U dalších jsme svědkem potřeby identifikovat se pomocí nějaké stravovací škatulky, následované dříve či později tendencí se odškatulkovat. Létá to z extrému do extrému. Syrová strava mi zachránila zdraví. Po roce: Syrová strava mi zničila zdraví. Vegetariánství si nemůžu vynachválit. S vegetariánstvím jsem začal chřadnout, bijte vegetariány... Případy se společným jmenovatelem: odpojenost od svých pocitů v plnosti spektra. Člověk vyřadí určité potraviny z důvodů buď zdravotních nebo etických, avšak jídelníček si vhodně nedoplní. A ocitá se v některé ze dvou kategorií: Buď vyhodnocuje jídlo příliš přes hlavu, nekriticky přebírá doporučení nějaké skupiny výživových rádců. Bez ohledu na to, že jiná skupina má zas jiné tabulky, třetí skupina opět další, a přitom málokdo na těchto polích dostatečně zdůrazňuje nutnost sledovat své nezaměnitelné individuální nastavení. Nebo se řídí nějakým pocitem, ovšem z místa v životě, kde mu dlouhodobě není dobře. A tak jej pocity vedou spíše do neplnohodnotné kompenzace životních frustrací skrz chuťové uspokojení než ke stravě dostatečně bohaté na živiny. Vidíme pak „vychladlé“ rawfoodisty shánějící se i ve středoevropských zimách po velkých dávkách tropického ovoce (pro někoho možná vhodné, pro všechny ne), vegetariány přehojně sponzorující bezmasé varianty fast foodu, sušší jedince, kteří se hlídají, aby náhodou tělo nepromazali gramem tuku navíc, zvlášť tuku „nezdravého nasyceného“… a podobně. Že se poté případné zdravotní obtíže svádějí na rádoby zastřešující ideu – na veganství, vegetariánství, na zdravé stravování obecně..., je pověstné vylévání dítěte s vaničkou.
    Vracím se obloukem na začátek. Mělo-li by se dávat obecné doporučení, pak v základu to nejlepší pro tělo+duši, nejspolehlivějších to výživových poradců. Pozorovat své tendence dlouhodobě, a zároveň rozhodovat z místa klidu v přítomném okamžiku. Navnímání sebe v kontextu prostoru a dostatku potravy v něm obsaženém: Co kam doplnit? O obecných doporučeních i mít povědomí, pokud nás to zajímá, ale s mírou. Ta je u každého jiná; ve většině případů úměrná radosti a pohodě, kterou studium a z něj vycházející experimentování dotyčnému přináší. Kde přináší hlavně starosti, většinou je v životě hlubší problém jinde než v jídle...
    A abych neponechala v nejasnosti téma syrového stravování, když jsem je výše „exemplárně“ naťukla? Idea mi smysl dává („sotvakteré zvíře si ve volné přírodě krmení vaří“). Zkušenost, co tak (po cestě, ne cíleně) sleduji, minimálně v našem klimatickém pásu říká často něco jiného. U mne samé je to většinou tak, že, ač potřeba syrové potravy coby jednoho z pilířů jídelníčku je celoroční, přichází podzim, zima, a začínám více vařit. Otepluje se, vaření řídne. Věřím, že by mohlo jít o vzorec zdravý pro většinu lidí. I když jsou zřejmě tací vzácní jedinci, kterým výhradně syrové stravování vyhovuje celoročně, umí si v jeho rámci skladbu potravin vyladit.
    Daly by se probírat další stravovací systémy a doporučení. Základ vařené potraviny... jednoduché sacharidy... složité sacharidy... bílkoviny... Superkompenzace vypreparovanými látkami… Fázování jídla do 1-2 porcí denně… Průběžné uzobávání v malých dávkách… Pít co nejvíce stále… Pít co nejméně… Pít s každým jídlem… Pít jen mezi jídly… Atd., atd. Nechci ale článek natahovat, ani ze sebe dělat Velkého odborníka. A tak se ponechává povolanějším. Včetně toho nejpovolanějšího: Tebe, milý čtenáři.
    Na zdraví...