Drobný plastový zázrak
Kyblíček z modrého plastu, bílé víko. Funguje roky jako potřebná součást maringotkového bydlení: WC. Místo mezipřistání mezi mými útrobami a septikem. (Ano útlocitní, nelekněte se, taky to dělám.) Manipuluji s ním tedy vícekrát denně. A vícekrát denně jsem dosud musela dávat pozor, abych při uchopování za držadlo nebo zaklápění kbelíku neměla víko v poloze, v které bude cípkovým úchytem (madélkem pro ruku) o držadlo drnkat a ti dva se nedomluví. Zkrátka na "špatné" půlce kružnice. Malá věc - ale když se dožadovala pozornosti delší dobu (tj. možná desetkrát delší než u průměrně praktického venkovana), začala mi docházet trpělivost. Jednoho dne jsem vážně zauvažovala, že je čas ten oblouček odstranit. Nějak, úplně nebo zčásti.
S posunem několika málo hodin... Čas na odlehčení tělu či cestu k septiku. Má ruka i zrak nevěřícně spočinou na víku: Ten oblouček tam není. Jen jeho maličký zbytek, který nepřekáží ničemu. S vděčností za ušetřenou práci spekuluji na téma "přirozené příčiny": Přiběhla liška, opatrně tu část plastového výlisku odkousla, aniž by víko sundala či nevrátila na místo? (Pochopitelně liška bezzubá, neb po zubaté akci ni stopa.) Přijal mne mezi sebe klan náměsíčných, nevím o tom - excesy probíhají výlučně v nepřítomnosti možných přihlížejících, a zaúřadovala jsem ve spánkové narkóze? Je náměsíčný a zároveň jasnovidný někdo ze sousedství? Pak snad příčiny méně krkolomné, jako: zhmotnění pomocného ducha... či snad ducha dobromyslného šprýmaře...
(Dobrá, i jiné myšlenky přicházejí... Nic však z dosud běžné kbelíčkové praxe.)
Pro termín "nadpřirozeno" nehořím. Vše je přirozené - objasnitelné, jak by mohlo nebýt? Pouze ne vše z pozice našeho momentálního poznání. Dovoluji si ale občas pro tento typ příhod použít slovo zázrak. Věci, které se dějí za dosahem našeho zraku. Nejen proto, aby nám usnadnily manuální práci... :-) Třeba i proto, aby hlasitě upozornily na sílu záměru. Myšlenky, pocity, přání, strachy jsou v prostoru čteny, a je jim pomáháno k prožití v realizaci. Různými způsoby, v různém čase... Kdo je všímavý, tomu se vychází vstříc a jeho život je "zázračných plnění" plný. Udržováním se ve stavu meditace (stručně o tom píši v článku předchozím - zde) poskytujeme našim přáním a plánům čistší, méně destruktivní náboj. Anebo: Když destrukce, tak pro dobro věci! :D Ne, nekasám se jak mi to všechno jde když se mnou v tandemu maká hmotné neviditelno. Takové sebevědomí je mimo zónu objektivity. Ale ráda sílu mysli a představ připomenu. Když už bývá, ano, třeba skrz toaletní pomůcky, připomenuta mně... Není to bytí občas dost hravé?
