Ideální společenské uspořádání

   Před časem mě pojala potřeba dát do slov představu společenského uspořádání, v jakém bych ráda jednou žila. A tak se o ni i dělím. Nejde o to zda mě někdo nazývá snílkem. Vím, že když v sobě své sny vědomě neseme, pak i když by byly od stávající reality velmi vzdálené, něco z nich do této reality prolíná. A to radost přináší. Stejně jako chvíle, kdy se třeba i na základě textu (ne nutně ve všech bodech...) člověk "potká" s podobně laděnými dušemi.

    Jak to tedy chodí v "Karinině ráji" :-) ?

         - - - - - - - - - - - - - - -

    Lidé bydlí ve volnějším společenství v přírodním prostředí, ve staveních a domácnostech podle potřeb každého, příbytcích menších i větších, samostatně i ve více lidech, vzdáleni ani málo ani moc, cca 300 - 400 m mezi příbytky. Zabývají se činnostmi potřebnými a vnitřně naplňujícími, každý podle svých možností. Co vzniká nad rozsah vlastních potřeb, automaticky se v rámci menších i větších celků sdílí dál, ať už jde o procesy/služby nebo hmotné věci. Tu a tam je u někoho doma, případně ve zvláštním stavení, prostor věnovaný věcem k putování dál - šaty, nástroje, knihy, suvenýrky, i potraviny...
    Komunikace na základě telepatickém + osobním může (ale nemusí) být přiměřeně doplňována dalšími cestami včetně elektronické.
    Výchova/vzdělávání u dětí probíhá přirozeně podle jejich zájmů a možností dospělých/dospělejších, rodičů i ostatních. Mezi těmi děti během dnů různě podle naladění a potřeb situace fluktuují. Přiměřené zapojení do činností v domácnostech, společenství je taky od malička samozřejmé. Inspirace a úcta na všech stranách.
    Základem pro řešení případných větších rozdílů v názorech a obecně složitějších situací je ztišení.
    Půda přináleží ke každé domácnosti, a zároveň může být část "společná", včetně lesní. Je uznávána ne jako pouhý nástroj, ale jako partner v dialogu a tvoření.